OPERACE
OSOBY : Doktor1 (Dr1), doktor2 (Dr2), pacient (Pac), sestra(Ses).
(Pacient leží na operačním stole a nudí se. Dívá se do hlediště a hraje si s vidličkou, kterou našel na stole. Po chvíli vejdou doktoři a sestra. Pacient odloží vidličku a rychle zalehne.)
Pac: A nebude to bolet, pane doktore?
Dr1: Nebojte se, my vás uspíme, takže nic neucítíte…Sestři, narkózu.
Ses: Nebylo by lepší použít paličku na maso? Je to levnější.
Dr1: Nebylo. Paličku používáme jen u akutních případů. (Sestra mu podá injekci.
Doktor1 ji píchne pacientovi. Ten ale neusne. Doktor1 se podívá na pacientovy
hodinky.) Jaktože nespíte?
Pac: Promiňte, ale vy jste neříkal, že mám spát…
Dr1: …Aha, jehla prošla skrz. Tak znovu. (Píchne mu znovu. Tentokrát už pacient usne.)
Tak…a už chrápe. (Pacient začne chrápat.) Zavřete mu někdo pusu. (Doktor2 splní
rozkaz.)…A do Prčic!
Dr2: Co se děje?
Dr1: Zapomněl jsem, co že jsme to měli vyoperovat.
Dr2: Tak vyoperujeme všechno, tím nemůžeme nic zkazit.
Dr1: Taky pravda…Ne, počkejte. Nebyly to ledvinové kameny?
Dr2: Jo, myslím, že jo.
Dr1: Tak jdeme na to. Sestři, skalpel. (Natáhne ruku směrem k sestře. Sestra mu podá
velký nůž.) Tomuhle říkáte skalpel? Podejte mi nějakej pořádnej. (Doktor1 neví,
kam má nůž odložit. Nakonec ho strčí pacientovi do ruky. Sestra mu podá srp.) No
vidíte, jak to jde, když se chce. (Doktor1 vytáhne z kapsy brousek. Začne brousit
srp. Vtom pacientovi spadne ruka ze stolu a nůž vypadne na zem.) Sestři, zvedněte
to. (Sestra zvedne nůž a pacientovu ruku položí zpátky na stůl. Doktor1 ještě
chvíli brousí srp a potom začne řezat.)
Dr2: Pane kolego, ať mu zase neuděláte z ruky prsty.
Dr1: Jak "zase"?
Dr2: No jak minule.
Dr1: Pane kolego, až to budete umět líp než já, tak můžete kritizovat. (Doktor1 dořeže
pacienta.) Sestři, hoďte mi sem něco, já se v tom trochu pokuchám.
Ses: Co byste asi tak potřeboval, pane doktore?
Dr1: No prostě něco,…no, třeba šroubovák. (Sestra mu podá šroubovák.) Takže ledvinové
kameny, že?…Tady máme ledvinu. (Pomocí šroubováku vytáhne z pacienta ledvinku.)
To vám přenechám, pane kolego. Vyoperujte ty šutry a zas mi ji vraťte.
Dr2: Na to abych si vzal rukavice.(Navlékne si brankářské rukavice.)
Dr1: (Začne se hrabat v pacientovi. Doktor2 rozepne ledvinku, vyndá kameny a podá je
sestře. Teď chce vrátit ledvinku doktorovi1.) Ne, počkejte, nedávejte mi to. Já
jsem tady omylem rozřízl žaludek…No co myslíte, že měl dnes k obědu?
Dr2: No, když se na to jenom tak podívám, tak to nejde poznat, ale…(Strčí prst do
žaludku a potom ho olízne.)
Dr1: Fuj! Prase.
Dr2: Prase ne, podle chuti bych to spíš tipoval na kuře s bramborama.
Dr1: No, správně. Ale zapomněl jste na čočkovou polívku. (Vytáhne z pacienta pouzdro
na kontaktní čočky.) No jo. Jenže on tady nemá jenom dnešní oběd. Podívejte.
(Vytáhne psa a podá mu ho.)
Dr2: Zajímavé! (Odloží ledvinku, prohlédne si psa a dá ho sestře.)
Dr1: Taky bych řekl, že je to zajímavé. A to není všechno. (Vytáhne kartáček na zuby a
podá ho doktorovi2.) Kartáček na zuby.
Dr2: (Podiví se.) Jak se mohl dostat kartáček na zuby do žaludku? (Podá ho sestře,
která si ho prohlédne a odloží ho.)
Dr1: Angličák. (Doktor2 převezme angličáka, prohlédne si ho a podá ho sestře.)
Dr2: Angličák. (Sestra si ho taktéž prohlédne a odloží ho.)
Dr1: Propiska. (Vytáhne propisku a podá ji doktorovi2.)
Dr2: (Prohlédne si propisku a ukáže ji sestře.) Propiska. (Strčí si ji do kapsy.)
Dr1: Dobrá muzika. (Vytáhne 1. album Brejlovců a podá ho doktorovi2.)
Dr2: (Prohlédne si kazetu, přičemž uznale pokyvuje hlavou.) Dobrá muzika. (Podá kazetu sestře.)
Dr1: (Strčí hlavu až do žaludku.) Co to je? (Vytáhne blikající blikátko.) Blikátko na
kolo. A bliká. (Podá ho doktorovi2.)
Dr2: (Prohlédne si blikátko a podá ho sestře.) Blikátko.
Dr1: (Vytáhne lopatku.) A ještě tu je nějaká blbost. (Podá ji doktorovi2. Ten si ji
dlouho prohlíží. Doktor1 zvedne žaludek a prostrčí jím hlavu.) No…a vypadá to…že
už tu nic není. (Prostrčí hlavu zase zpátky a žaludek vrátí do pacienta.)
Dr2: Ale pane kolego, to je lopatka. (Ukáže mu lopatku.)
Dr1: No a co?
Dr2: To tam patří.
Dr1: Fakt?…Tak to dejte sem. (Voperuje lopatku zpátky.) Do pr…teď mi to tady začalo
krvácet. Pane kolego, rychle sekunďák. (Sestra podá doktorovi2 lepidlo. Ten ho
podá doktorovi1.) No, to sice není sekunďák, ale je to lepší než nic. (Spolu
s doktorem2 začne slepovat pacienta.) Co se mi to tady plete? (Popadne střeva a
hodí je na zem.) Ne, počkat, to jsou střeva. Sestři, seberte je.
Ses: (Zvedne střeva a podá je doktorovi1.) Tady, pane doktore.
Dr1: Děkuji. (Vrátí střeva zpátky.) Tak a je to. Můžeme začít sešívat.
Pac: (Najednou se probere.) Hej! Pane doktore, vy jste mi rozřezal břicho. No to si
spolu vyřídíme. (Chytne doktora1 pod krkem, popadne šroubovák a začne se s ním
šermovat.)
Dr2: Rychle paličku, sestři. (Sestra mu podá paličku na maso a doktor2 praští pacienta
do hlavy.)
Dr1: Díky, zachránil jste mi život…A teď to sešijeme. Pane kolego, ujměte se toho.
(Doktor1 hlídá pacienta s paličkou připravenou k úderu.)
Dr2: Sestři, koňa. (Sestra mu podá koně a doktor1 secvakává pacientovi břicho. Vtom
začne pacient hýbat palcem u nohy.) Pane kolego, klepněte ho ještě jednou. Zdá se
mi, že se probouzí. [Doktor1 ho (pacienta) třískne do hlavy.] Dobrý, už se
uklidnil. (Doktor2 docvaká pacienta.) Tak a je to.
Dr1: No…(Zvedne ledvinku.) Až na to, že jste tam zapomněl vrátit ledvinu, jste si vedl
docela dobře.
Dr2: Aha. Ale to už tam nemá cenu vracet, že pane kolego.
Dr1: Taky pravda. Aspoň máme do zásoby na transplantace…
Dr2: Pane kolego, kde je ten šroubovák, co tu ještě před chvílí byl?
Dr1: Vy jste ho měl, ne?
Dr2: Já? Ne.
Dr1: No jestli jsme ho ztratili, tak ho musíme najít, nebo nám strhnou prémie.
(Všichni začnou hledat šroubovák.)
Dr1: (Po chvíli neúspěšného hledání.) Že my jsme ho nechali uvnitř.
Dr2: Kde uvnitř?
Dr1: V pacientovi.
Dr2: No to by bylo ovšem nemilé.
Dr1: Ale je to tak, protože nikde jinde ten šroubovák není. Sestři, skalpel.
Ses: Vy ho máte, ne?
Dr2: Jestli jsme ztratili ještě skalpel, tak to nás možná i vyhodí.
Dr1: Pane kolego, že my jsme ho nechali uvnitř.
Dr2: Kde uvnitř?
Dr1: V pacientovi.
Dr2: No to by bylo ovšem nemilé, protože to bysme neměli čím ho rozřezat.
Ses: Tady je. (Podá skalpel doktorovi1.)
Dr2: Vy jste nás zachránila, sestři. (Doktor1 rozřeže pacientovi břicho.)
Dr1: Tak kde je ten šroubovák?
Dr2: (Začne se hrabat v pacientovi.) Tady, už ho mám. (Vytáhne vidličku.) Ne, to je
vidlička.
Dr1: Tak to tam vraťte, hledáme šroubovák. (Doktor2 vrátí vidličku do pacienta.)
Dr2: Tady je. (Vytáhne šroubovák.)
Dr1: No vida. Tak to zase sešijte.
Dr2: Sestři, koňa. (Sestra mu podá koně a doktor2 secvaká pacienta.)
Dr1: Dobrý, už jedete naprázdno.
Dr2: Aha.
Dr1: A teď ho probuďte. Zůstat tu nemůže. Jsme plní. (Doktor2 vyfackuje pacienta. Ten
se ale neprobudí.)
Dr2: Ten už asi probudit nepůjde.
Dr1: Jste si jistý?
Dr2: Jo. (Zvedne pacientovu ruku a nechá ji spadnout na stůl.)
Dr1: To je teda pěkný. Člověk se tady s ním půl hodiny otravuje a on pak klidně
chcípne. Tomu se říká nevděk…No nic. Prosím o minutu ticha. To by stačilo. A teď
ho odvezte a rozeberte na náhradní díly.
